Autor: Lucy Keating
Překladatel: Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli
(náš) Rok vydání: 2016
Počet stran: 336
Žánr: YA
Ciao mí milí knihomolové,
Co když každý večer sníte o jednom a tom samém chlapci? To by nebylo zas tak strašné, ale, co když ho pak potkáte v skutečném životě? Dobře shoda náhod nějak jste ho jako malá viděla třeba na nějaký fotografii nebo v nákupním centu, ale, co když ten chlapec si vás taky pamatuje ze snů? Co potom?
Doopravdy? My knížka od začátku nebyla sympatická, po prvé jsem nevěděla proč a pak mi to došlo ten název počeštěný z angličtiny to nenávidím, ale nakonec to nebylo zas tak strašný.
Náhodou předsudky byli k ničemu z knížky se dozvíme spoustu známých psychologů, kteří se zajímali o sny a to víte, že jich bylo dost. Freud, Breur a mnoho dalších, o fázi REM jsem třeba předtím, jak živ neslyšela a teď, alespoň mám něco málo o tomto nevyřešitelném problému poznamenaném v hlavě.
Ano, bylo pěkné, že autorka nezačala slovy "Ahoj, já jsem Alice a vidívám ve snech toho samého kluka," ale ze začátku jsem vůbec nemohla rozlišit o koho se jedná, jestli Alice, je její (hlavní postyvy, která ze začátku mi byla neznámá) babička, máma, teta? Samozřejmě jsem si mohla přečíst záhlaví, ale to já dělám jen málo kdy. Po prví jsem u Alice víc fandila Oliverovi než Maxovi, ale pak jsem se tady spokojila s Maxem.
Líbilo se mi to tajemno, že neví jak to, že se spolu vídávají ve snech a takové to dramatické proč i když na konci to rozluštění dramatické moc nebylo.
Knížka byla spíš oddechová a ničím nenáročná proto jsem jí dala tři hvězdy. A to bylo vše k mé recenzi tak snad se vám líbila a zase někdy jindy.
Náhodou předsudky byli k ničemu z knížky se dozvíme spoustu známých psychologů, kteří se zajímali o sny a to víte, že jich bylo dost. Freud, Breur a mnoho dalších, o fázi REM jsem třeba předtím, jak živ neslyšela a teď, alespoň mám něco málo o tomto nevyřešitelném problému poznamenaném v hlavě.
Ano, bylo pěkné, že autorka nezačala slovy "Ahoj, já jsem Alice a vidívám ve snech toho samého kluka," ale ze začátku jsem vůbec nemohla rozlišit o koho se jedná, jestli Alice, je její (hlavní postyvy, která ze začátku mi byla neznámá) babička, máma, teta? Samozřejmě jsem si mohla přečíst záhlaví, ale to já dělám jen málo kdy. Po prví jsem u Alice víc fandila Oliverovi než Maxovi, ale pak jsem se tady spokojila s Maxem.
Knížka byla spíš oddechová a ničím nenáročná proto jsem jí dala tři hvězdy. A to bylo vše k mé recenzi tak snad se vám líbila a zase někdy jindy.
Pěkná recenze :) na knihu jsem před časem narazila v knihovně, uvažovala o ní, ale nakonec jsem usoudila, že není nic pro mě. :)
OdpovědětVymazat