Recenze: na příběh u kterého jsem se rozbrečela "MLUV"

Název: Mluv

Autor: Laurie Hals Anderson

Nakladatelství: Yoli

(náš) Rok vydání: 2016

Počet stran: 200

Žánr: YA

Jak bych začala, chce se mi brečet když píšu o téhle knize, chce se mi řvát. Jak, jak svět může být tak nebezpečný, jak někdo může být tak zlý?

Po včírku na konci osmé třídy zavolá Melinda policii a tím je na následující rok podepsaná jako práskač jenže nikomu nezáleží na tom, proč vlastně zavolala. Po zdánlivé chvíli se začíná uzavírat do sebe a skoro nemluví jak napovídá název, ale co se jí onoho večera stalo? Jak může tak žít dál?

Pokud jako já začínáte knížku číst z toho, že nevíte vůbec nic, tak začíná v celku obyčejně, čekáte kdy přijde zvrat a Melindu zachrání nějaký princ na bílém koni, jenže.. nikde nikdo a tak si říkáte, kde je? vždyť tu čekáme na něj už polovinu knížky? a na konci zjistíte, že on žádný opravdu nebyl, chtěla bych k tomuhle říct, že ne vždy jako ve všech knížkách vám nepřijde na pomoc chrabrý rytíř, musíte se s tím poprat sami. Možná, že by bylo lepší kdyby autorka trošku protáhla důvod proč se Melinda tak do sebe uzavírá možná pak bychom byly více ohromeni, ale to je jen detail.

Docela smekám, protože ještě tu nebyla knížka pro mládež která by na takový problém poukazovala, víme, že tu je, ale snad se autoři stydí něco o tomhle napsat, nebo se bojí snad špatného ohlasu? Na zadní obálce je slogan "Jsi si jistá, že tobě se to stát nemůže?" a to dokazuje jediné, že komukoli bez výhrad na pohlaví, na kráse, na způsobilosti může se stát totéž.

Laurie Hals Anderson píše úžasně jediná škoda, že tohle je jediná její přeložená knížka do češtiny. Krátký kapitoly ve kterých se nic neděje byl asi jeden z mnoha problémů všech čtenářek, je to vlastně fajn, protože to poukazuje na to, že v Melindině životě se nic moc toho neděje, bylo to jako číst deník, co jste zrovna našly, sice je to skvělé téma jako například Kruh od Dave Eggerse tak i tahle knížka byla úžasná jedině námětem i když mě anotace moc nenalákala, na jednu stranu jsem brečela a to díky představě, co bych já dělala v této situaci na druhou stranu jsme se o důvodu depresí Melindy dozvěděli, až na konci nebo spíš s tím nakoneci Melinda začala něco dělat a přiznala si co se jí vlastně stalo. Příběh je krátký a přitom má v sobě mnoho, ale z prve by bylo dobré říct, co se Melindě stalo aby jste od začátku pochopili její úvahy a pochody jejího chování.

Nemůžu se rozhodnout jestli mám být zlá a říct, že knížka byla průměrná nebo šílet z toho, že námět takový tu ještě nebyl, alespoň já o tom ani nevím. Pravda jediné, co by naznačovalo tomu, že opravdu jste si anotaci nepřečetli pro jinou knížku nebo, že se tiskárna nezbláznila je to, že Melinda málo mluví, chová se uzavřeně a snaží se snad vytěsnit všechny špatné vzpomínky, jak má dny celkem obyčejné. Moje nadšenost po dočtení knížka asi upadla a já zjišťuju, že jediné pozitivum byl konec a nápad. Jak jsem si přečetla jeden komentář na databázi knih od jedné paní je škoda, že to autorka zbytečně okecávala a nešla k jádru věci, ale mohu říci, že kdyby knížka neměla být zaměřená na tohle téma (nechci pro někoho spoilerovat), tak autorka píše velmi poutavě a vtipně, což se mi moc líbilo.

Když tak v roce 2004 byla knížka dokonce zfilmovaná v hlavní roli s Kristen Stewart.

Anna 13

K hlavnímu jádru problému se dostáváme jen velmi okrajově a do hloubky se nedostaneme vůbec. Docela mě to mrzí. Kdyby autorka přestala okecávat přátelská uskupení na škole, basketbalové zápasy a nudné hodiny s učiteli a soustředila se více na rozbolavělé nitro Melindy, byla by kniha mnohem poutavější...

Z pošetilého nadšení jsem se dostala k nedostatků a i když jsem přemýšlela o čtyř hvězdičkách tak jsem spíš došla ke třem. Knížka není vůbec špatná, ale téma je na autorku asi moc drsné.