2019/07/16

Harry Potter a Prokleté dítě - můj osobní názor

Ahoj,
sice jsem dlouho nevydávala, ale teď ani netvrdim, že něco budu vydávat, ale k tomuhle jsem se prostě vyjádřit musela. Musím podotknout, že o SPOILERY se víc než zavadíte.

Harry Potter a prokleté dítě jako drama. Když se knížka vydala, bohužel já jsem v tu dobu ještě ani nečetla první díl, ale teď je to tu. Chtěla bych, ale tuhle recenzi udělat jinak a to způsobem, že vždycky, když budu mít něco, co chci říct, tak to napíšu i počas čtení.

První dojem padesáti stránek
- Příšerné, strašné, urážlivé, katastrofální. Když jsme dočetla Harryho sedmičku, chtěla jsem okamžitě pokračování, co se stalo s Harrym a celkově jeho celým mým milovaným světem? Věděla jsem o této knížce a okamžitě jsem jí potřebovala číst, jenže jsem taky věděla, že je to 19 let od posledních událostí o kterých jsme my milovníci HP věděli. Tak trochu jsem věděla, že to bude jiné a tak trochu jsem se toho i bála, jenže pořád jsem měla zafixováno "Harry Potter nikdy nezklame". A voala teď mě docela zklamává. Kdyby jsme vynechali to, že jeto drama a tím pádem to nikdy nemůže být čtivé a napínavé, stejnak najdeme spoustu překážek, které prostě nemůžu nechat ignorované.

Zaprvé - Harry a jeho ministerský charakter:
Všichni jsme si mysleli, že Harry bude bistrozor poběhávat po lesích a pomáhat, bohužel se naše přání nevyplnili a z Harryho se stává vedoucí pro uplatňování kouzelnických zákonu. To by samozřejmě jsme trošku odpustili, ale pak ten jeho charakter, je to jako tvrdit kuchařovi, že tohle je cibule a přitom mu podáváte česnek, prostě všichni víme, že tohle Harry není.
Když si vybavím Harryho, tak první, co mi přijde na mysl (kolem vlastností) je hodný, skromný, statečný. Tady Harry byl až moc dětský na svých třiadvacet let, naivní, zlý svým způsobem a hlavně arogantní, protože si pokaždé připouštěl, že lidé zírají jenom na něho a to Harry nikdy nedělal. Nevím jak to pořádně vysvětlit prostě to není ten Harry, kterého jsme znali.

Zadruhé - Nevím, jaké měli být další překážky, protože tohle dopisuju po 4 měsících.

Dojem stopadesáti stran
- Knihu čtu strašně dlouho, protože mě absolutně nebaví. Už nejsem tak naštvaná snažím se prostě to brát, jakože, tak to prostě je a já s tím nic nezmůžu. Moc si z  příběhu ani nepamatuju, protože to čtu po dlouhých intervalech, ale teď jsem si nějak řekla, že to mu opravdu dám trochu šanci.

Dojem třistapadesáti stran
- V některých intervalech se mi knížka i líbí, ale v některých si říkám, vždyť tohle by nikdy pravej Brumbál nebo Harry nebo Hermiona nebo Ron nebo kdokoliv prostě neřekli nebo neudělali. Teď doopravdy nevím, co si mám o knížce myslet, na jednu stranu mi nevadí na druhou je to pěkná sr**** s prominutím.

Dojem z dočtené knihy
- Musím říct, že nakonec nejsem, tak zklamaná, některý části byli fakt špatný, ale celkový dojem není, tak hrozný. Nebudu knihu hodnotit podle hvězd, ale bylo to hodně zvláštní.

Pac a pusu, vaše Tatiana

1 komentář:

  1. Zajímavá recenze. Já jsem po Prokletém dítěti zatím nesáhla. Abych se přiznala odrazuje mě mnoho negativních názorů a já si nechci pokazit pohled na milovanou sérii. :) Možná se ke knize časem dostanu ale zatím radší ne... :)

    OdpovědětSmazat